Příběhy s podvodnými ojetinami - když zaplatíte a auto nedostanete!

Příběh první: X5 prodali dvaceti lidem a zmizeli. A ještě si zavolali o DPH

Naprosto děsivý příběh nám popsal pan Š. Č. Po poradě s právníkem souhlasil jen se zveřejněním iniciál, redakce však jeho totožnost zná. S auty neobchoduje, živí se jako filmař. Ale pro sebe, kamarády či rodinu jich ze zahraničí dovezl už s jistotou přes deset. „Zkušenosti jsem s tím měl vždy velmi dobré a opravdu jsem tak dokázal pořídit auto v lepším stavu, výbavě či za nižší cenu než u nás.“ Ani při koupi BMW X5 3.0D xDrive M nic nepodcenil.

Našel si jej na inzertním serveru Mobile.de. Sice lehce poškozené (s proraženým mezichladičem), ale jen s 15.000 kilometry a pouhé čtyři měsíce staré. Servisní historii si prověřil přes známého v BMW a portály s registry kradených vozidel. Prodávajícím byla velká firma zaměřená na služby IT, jejíž existenci si také prověřil v německých registrech ekonomických subjektů www.firmenwissen.de a www.handelsregister- online.de.

„Jednání bylo bezproblémové. Odpovědi na e-maily byly velmi rychlé, proběhlo pár hovorů. Na všechny otázky jsem dostal vždy vstřícnou a úplnou odpověď. Domluvil jsem si prohlídku vozu a vyrazil se na něj do Frankfurtu nad Mohanem podívat. Jednalo se o business center towers, (něco jako Pankrác), kde sídlí desítky firem a v přízemí je velká recepce. To samo o sobě zvyšuje důvěryhodnost. Společnost sídlící na takovém místě nebude mít problém s penězi. Na recepci jsem záměrně přišel bez předchozího volání do firmy. Recepční ale neprojevila náznak pochyb a s jistotou do té společnosti zavolala. Následně mě vpustily turnikety k výtahům a ohlásilo se dvacáté patro, jeden z jednatelů se mě ujal hned u výtahů a zavedl do kanceláře. Provedl mě celým patrem, kde bylo několik pracujících lidí a všude loga společnosti. V jedné z kanceláří jsem obdržel složku se všemi dokumenty, které jsem mohl dostat – včetně originálního velkého technického průkazu k nahlédnutí a jeho fotokopie. Poté prohlídka vozu v podzemních garážích, stav jako na fotografiích, zkrátka vše sedělo.

Podepsali jsme kupní smlouvu s tím, že peníze zašlu na účet. Po připsání platby je zasílají na úvěrovou banku, u níž mají na vůz sjednaný leasing, a po obdržení dokumentů k odhlášení zavolají pro odvoz. U tak vysokých částek (zánovní auto stálo 1.500.000 Kč – poznámka redaktora) je tento postup zcela běžný. „V hotovosti lze v Německu legálně platit jen do 10.000 eur,“ říká Š. Č. Prostě vše se zdálo být standardní. „Peníze jsem odeslal bez DPH. V Německu standardní postup mezi plátci. Nato mi však zavolali, že potřebují ještě tu daň. Jako důvod uvedli, že se jedná o jistinu, že automobil nebude vyvezen do třetí země, a po zaslání českého technického průkazu mi peníze zašlou zpět. A uvedli mi i příklad, že šéf si místo toho vozu kupuje mercedes. Jelikož je to první stuttgartský vůz v jejich firmě, chtějí po nich také DPH,“ popisuje dál pan Č. I obchodníci s auty jej ujišťovali, že to je normální a v pořádku. A že prodejci Mercedes-Benz v Německu jsou jediní, kdo při prvním obchodu s novým klientem opravdu požadují úhradu včetně DPH i u německých občanů a obchodníků. Takže do Německa putovaly expresním příkazem další peníze.

„Následující den byl domluven odvoz vozu - konkrétně na páteční odpoledne. Když tam pak najatý dopravce dorazil, nikoho na místě nenašel. Volal jsem na všechna jejich čísla, ale nikdo to nebral,“ pokračuje pan Č. v líčení smutného příběhu. Kamarádi jej tehdy ještě utěšovali, že holt Němci chodí v pátek brzy domů a že to bude jen nedorozumění. V pondělí se prý vše vyjasní. Bohužel po víkendu přestaly telefony fungovat úplně. „V zoufalství jsem začal zkoumat jejich internetové stránky a zjistil, že fungují vždy jen do čtvrtého kroku. Prostě byly vytvořené pouze naoko. Jako kupující auta, kterého zajímalo jen to, kde firma sídlí a zda existuje, jsem na to samozřejmě hned nepřišel. Začal jsem porovnávat fotky se jmény jednatelů na google, sociálních sítích a podobně. Fotografie manažerů se shodovaly s lidmi z úplně jiných firem, byznysů i států. Za pár týdnů přestaly internetové stránky fungovat úplně. Š. Č. samozřejmě předal případ české i německé policii. Už ví, že nebyl jediný.

„S jistotou lze říci, že poškozených jsou desítky. Čas, který získali díky převodu, jímž byl obchod podmíněn, jim umožnil prodat auto vícekrát a následně zmizet beze stopy. Adresy IP jsou nedohledatelné, ale vše je předmětem šetření policie.“ říká pan Č. „Na celé věci mě nejvíce fascinuje ta jemná psychologie, kterou použili. Nebyli bezchybní a to právě vzbuzovalo důvěru. Nedostupného kolegu zastoupil jiný s argumentem, že jsou holt velká firma a že byl na dovolené,“ vzpomíná na celou událost. Největší problém spatřuje v děravé legislativě: „Liberální přístup k založení účtu přes aplikaci nebo on-line založení živnosti je asi příjemný pro ty, kteří opravdu nemají čas trávit fyzicky čas na úřadech. Nicméně nejspíš není úplně bezpečný. Stejně tak zakrytí adresy IP bylo původně prostředkem pro bezpečí uživatele,“ vzpomíná pan Š. Č. na svojí noční můru.

Varovné znamení: Vůz, který neodjede po svých, a ještě je v leasingu.

Kdyby auto nebylo lehce poškozené, mohlo odjet s převozními čísly. Kupující by převod peněz mohl udělat on-line a do druhého dne počkat v hotelu. Podvodníci by měli mnohem užší manévrovací prostor. Zde navíc získali zcela legitimní prostor tou nutností převést peníze nejdřív leasingové společnosti.

Příběh druhý: Velké štěstí, a pak spadla klec

Obrovskou past, která číhá na Čechy lačné nákupu pěkné ojetiny v Německu, nám popsal Radek Kvíz. Mezi příznivci vozů BMW je dobře známý pod facebookovskou identitou BMW Fans Beroun a zaměřuje se na sběratelsky perspektivní modely klasických bavoráků – tedy s M-pakety, šesti- či osmiválcovými motory a často manuálními převodovkami.

„Často si někdo myslí, že si takové auto doveze sám. Může mít štěstí, ale taky obrovskou smůlu. Po těch letech mám své kontakty na dobré obchodníky a určitou intuici, kteří z takzvaných privátů jsou poctiví, a kteří něco tají, či přímo chystají podvod.“

Dobře, Radku, zkus být konkrétní. Jaký podvod třeba?

„Vyhlédnete si auto od soukromého kupujícího. Bývá to zajímavý kousek za dobré peníze, nějaké 330i s M-paketem a manuálem, zkrátka to, co všichni chceme a čeho je málo. Přijedete a auto fakt super, přesně to, co už dlouho hledáte. Také si ho třeba prověříte, ale je čisté, koupené fakt v Německu, třetí majitel, není důvod nekoupit.“

Dobře, v čem je problém?

„Když si ho pak jdete v Čechách už po dovozové STK přihlásit, procházejí čísla VIN automaticky kontrolou v Eucarisu, což je evropský registr odcizených aut. A najednou tam to auto je. Úředník vám jen suše sdělí, že vůz nepřihlásí, protože je v Německu hledaný. A že musí upozornit Policii ČR. Ta vás následně kontaktuje a vozidlo do vyšetření případu zajistí.“

Jak se to mohlo stát?

„Teď dobře poslouchejte, to není jednoduché pochopit. Auto vám prodal Němec B. Vůz takzvaně koupil od Němce A. Sepsali spolu kupní smlouvu, v níž ale stálo, že cena bude zaplacena převodem. Němec B auto přihlásil na sebe, ale nezaplatil a prodal jej vám. Že mu na účtu jaksi chybějí peníze, toho si A všiml až tehdy, kdy už jste byli na dálnici do Čech, a hned vyrazil na policii. Němec B vám totiž vůz nesměl prodat, ale nikdo o tom nevěděl.“

Opravdu to moc nechápeme… Zkus to víc polopatě.

„Béčko byl bílý kůň. Ztroskotanec, zoufalec, na ten jeden prodej dobře oblečený, to je vše. Ten hezký barák, před kterým vám vůz prodal, nebyl jeho. Ale toho jste si nevšimli, nebo jste to neřešili, případně skočili na výmluvu o dvou domech, z nichž tento je napsaný na švagra. Celý kšeft organizuje A. B mu okamžitě odnesl peníze, co utržil od vás – nechal si třeba 2000 eur za opletačky, které teď bude mít. Ve výsledku tak A má peníze a za čas mu česká policie pošle zpět i to auto. Béčko bude obviněno, u soudu nezapírá, přizná drogovou závislost či gamblerství, peníze okamžitě utratilo a nemá, co by vám dalo. Po zbytek života bude vaším dlužníkem.“

Nevymýšlí si?

Ptáme se Martina Pajera z Cebie, zda je fakt takový podvod možný. Nevymýšlí si Radek? Nechce jen odradit mladé nadšence, co by rádi vyrazili pro pěkný bavoráček do „rajchu“ na vlastní pěst?

„Bohužel nevymýšlí, takové podvody existují. Podvodníci nemají stoprocentní úspěšnost a některá auta policie vydá českým kupujícím s tím, že je nabyli v dobré víře a náš stát prostě chrání své občany. Ovšem to vůbec neznamená, že v Německu není předmětem dalších právních sporů a že vám jej nezajistí při první silniční kontrole. A je jasné, že kdo s autem při dovozu zažije takové martyrium, rád jej okamžitě prodá a kupujícímu nic neřekne. A to je pak pro něj pěkné překvapení, když se z nákupů v Drážďanech vrátí třeba vlakem.“

Poučení

Podívejte se do technického průkazu, jak dlouho prodávající vůz vlastnil.

Velmi krátká doba vlastnictví je podezřelá. A výmluvy, že ženě se to auto nelíbí a radši by nějaké SUV, jsou ještě podezřelejší.

Ptejte se na detaily o voze.

Nastrčený prodávající většinou opakuje pár naučených vět, výčet výbavy, výkon motoru, předvádí servisní knížku. Ale už třeba jak se uloží stanice rádia do paměti, to vám neporadí. Opravdový majitel by to uměl.

Zdroj: https://www.auto.cz/pribehy-s-podvodnymi-ojetinami-kdyz-zaplatite-a-auto-nedostanete-132433